Vše, co jste kdy chtěli vědět o projektu PATRON, ale báli jste se zeptat…

Z rozhovoru s odborným garantem projektu Václavem Šnebergerem na EDUin.cz

Jak vypadá takové setkání patrona s „jeho“ klukem z dětského domova? Sejdou se u vrátnice a pak jdou spolu na procházku?

Klidně to může být takhle. Ale možností je daleko víc. Důležité je, aby spolu trávili čas činností, která je oba baví. Letos třeba kluci s jejich patrony sjížděli řeku.

Myšlenka podpory přátelství kluků z dětských domovů s muži z „vnějšího světa“ je docela ojedinělá. Jak vás to vlastně napadlo?

Připadalo nám, že mladým mužům v dětských domovech chybějí pozitivní mužské vzory a osobní zkušenost s tím, jak funguje život mimo instituci. Přátelství s dospělým mužem, kterému by důvěřovali, nám připadalo jako dobré řešení. Díky němu by kluci získali zkušenosti a dovednosti potřebné pro snadnější přechod do dospělosti. A taky podporu při vstupu do běžného života.

Asi nejdůležitější jsou osobní setkání, i když jinak jsou v kontaktu třeba i přes sociální sítě.  Kluci nejvíc oceňují ty úplně obyčejné věci, jako třeba společná výprava na dřevo, pomoc s výběrem počítače, se školou, možnost promluvit si o vztazích. Různé zážitky mají často v domovech, ale chybí jim to, co my často považujeme za úplně samozřejmé, každodenní.

IMG_4064

Co vás v LOMu přivedlo na myšlenku projektu Patron? Kdy to bylo?

S tou myšlenkou za námi přišli účastníci skupin, kde se setkávají muži nad různými chlapskými tématy. Připadalo jim, že chtějí udělat něco víc než dávat peníze nebo někde natírat plot. Chtěli nějak projevit solidaritu a pomoct klukům, kteří v životě neměli takové štěstí. A nás napadlo, že by mohlo být inspirativní propojit dva světy, které by se jinak nepotkaly. To bylo někdy v roce 2007.

Z jakých regionů kluci a jejich patroni pocházejí? Bydlí většina z nich poblíž sebe?

Kluci i Patroni jsou z Prahy, Severočeského, Plzeňského, Středočeského a Libereckého kraje. Snažíme se o rozšíření i na moravské kraje. Patroni často dojíždějí, ale snažíme se „spárovat“ dvojice tak, aby to měli co nejsnazší.

Jak vlastně takový patron vypadá? Kolik mu je tak let? Má děti nebo spíš ne? Čím se živí?

Obecně se dá říct, že patron je iniciativní, v životě ukotvený muž. Jedinými podmínkami jsou trestní bezúhonnost, psychická integrita a ochota investovat svůj čas a energii. Naši patroni pocházejí z různých společenských vrstev. Obecně nevítáme muže z pomáhajících profesí, spíš chceme nabídnout klukům možnost vidět, jak žije 35letý inženýr s hypotékou a dvěma dětmi.

Jakým způsobem to kluci mohou vidět? Navštěvují třeba patrony i u nich doma?

Hlavní náplní patronských schůzek je nějaká společná činnost, která obě strany baví. Skrze ni vzniká mezi těmi dvěma vztah, který umožňuje mluvit o různých důležitých tématech, třeba i rodinném životě. Rodiny patronů doporučujeme nezapojovat. Chceme podporovat hlavně vztah té dvojice, nejedná se o nějakou formu adopce nebo pěstounství.

Co si o činnosti patronů myslí jejich rodiny?

Bez jejich podpory by to nešlo. Hodně patronů nám říká, že díky své dobrovolné práci s kluky více přemýšlejí o kvalitě a množství času, který tráví s vlastními dětmi.

Je snadné takového patrona najít?

Patronství je náročná záležitost, ne každý má předpoklady, čas a ochotu se zavázat k ročnímu nebo delšímu vztahu s mladým mužem. Proto také nabízíme možnost týmového nebo firemního patronství, kdy celý tým podporuje svého kolegu v patronství.

Jak taková týmová podpora v praxi vypadá?

Tým nebo oddělení se může složit na nějakou aktivitu patrona nebo ho podpořit placeným volnem, když se účastní nějaké patronské akce. Kolegové také mohou klukům ukázat svá pracoviště, představit jim svou práci, možností je celá řada.

Jak si patrony vybíráte a co jim za to nabízíte?

Výběrem procházejí chlapi i chlapci. Základním kritériem u obou stran je otevřenost a dobrá vůle. Patroni kromě výše zmíněných kritérií absolvují individuální pohovory, jsou v rámci projektu vyškolení pro práci s kluky a procházejí pravidelnou supervizí. U kluků jde zejména o zájem, záměrně nevybíráme „talenty“, o které se starají jiné filantropické projekty, ani kluky se závažnou kriminální minulostí nebo vážně nemocné, kteří potřebují opravdu speciální péči.

K čemu je potřebná ta supervize?

Ve vztahu patronů s kluky mohou nastávat náročné situace a supervize pomáhá patronům porozumět, co se děje a proč. Patroni se také mohou setkat s nejrůznějšími traumatickými zážitky kluků a supervize je ideální pro jejich zpracování.

Jaké jsou finanční nároky takového projektu?

Projekt je v současné době podpořen z ESF fondů, pro udržitelnost kalkulujeme s částkami 700-900 tisíc ročně.

Setkali se patroni s něčím, co opravdu nečekali?

Hodně z nich zmiňuje, že si často kluky představovali jako zbídačené sirotky a děcáky jako vězení pro děti. Pro mnohé bylo překvapením vidět, v jakém materiálním dostatku a prostředí kluci vyrůstají, také že jsou vlastně „úplně normální“ a dá se s nimi mluvit a dělat spousta věcí. Mně samotného překvapilo, že kluci mají mnohem lepší znalosti z oblasti finanční gramotnosti než většina patronů. A asi stonásobně větší spotřebu cukru…